obrázek obrázek obrázek obrázek obrázek obrázek
obrázek obrázek obrázek

3/08/2018

Yosef Raymond

https://town-of-salem.blogspot.cz/2018/03/yosef-raymond.html


Přezdívka: Biá
Jméno: Yosef Raymond
Stav: Vdovec
Rodina: 
  • Žena – Bryn Raymond, rozená Atlas; mrtvá. O čtyři roky mladší děvče z nižší šlechtické rodiny. Po krachu otcovy firmy se provdala za Yosefa, takže si nikdy vlastně nežila tak špatně. Po porodu prvního dítěte s postižením se bála pokoušet se o další. Zemřela pod rukou vlastního opilého manžela.
  • Dcera – Bea Raymond; mrtvá. Narodila se jako znetvořené, deformované děťátko. Jen díky Bryn ji Yosef jako malou nenechal v lesích napospas osudu. Doktoři s ní nechtěli mít ze strachu nic společného. Zemřela taktéž pod rukou svého otce v necelých čtyřech letech.
  • Stvořitelka – Lexy Atlas, sestra Bryn. Odmítala odpustit Yosefovi vraždu své milované sestry. Nenechala jej vzít si život a tou nejtemnější magií jej přivedla zpět mezi živé. Těžko říct, odkud svou moc vlastně vzala.
  • Matka – Khloe Raymond, rozená Crown; mrtvá. Nikdy k ní neměl nějak výjimečný vztah, vychovávali jej spíše chůvy než jeho vlastní matka. Zemřela na zápal plic v době, kdy už Yosef žil se svou ženou.
  • Otec – Tyler Raymond. Trávil s Yosefem trochu více času než jeho matka, ale nebylo lehké se mezi tolika dětmi věnovat každému stejně. Poté, co se začal Yosef často stýkat s jeho dědečkem, jejich pouto zaniklo skoro úplně.
  • Bratr – Bryan Raymond, o 10 let starší. Nikdy se neměli příliš v lásce, naštěstí odešel brzy z domu za ženou, která mu plodí jedno dítě za druhým.
  • Sestra – Eileen Raymond, později Alberts, o osm let starší. Odešla z domu tři roky po Bryanovi, zhruba rok poté zemřela na tuberkulózu.
  • Bratr – Dexter Raymond, o sedm let starší. Velmi miloval svoji rodinu a svědomitě dohlížel hlavně na mladší sourozence. Pomáhal také v domácnosti, přestože na takové věci měli v obrovském domě služebnice. Odešel mladý a otevřel si na okraji New Yorku pekařství. Nikdy se neoženil, pravděpodobně proto, že neměl nikdy příliš zájem o ženy. O jeho zájmu o muže ví jen Yosef a Abel.
  • Bratr – Abel Raymond, o tři roky starší. S Yosefem byli jako jeden, nejlepší přátelé s nejsilnějším rodinným poutem. Dexter byl odmalička trochu plachý, tak bylo na Abelovi, aby svému malému bratříčkovi ukázal všechny krásy života. Což nejspíš byla velká chyba.
  • Sestra – Saphira Raymond, později Auteberry, o dva roky starší. Dožila se pěti let, než upadla v domě na schodišti a rozbila si hlavu.
  • Dědeček – Alfred Raymond. Nejlepší kovář v New Yorku i široko daleko, pro Yosefa byl jako jeho otec. Když se mu narodil po třech dcerách syn, Tyler, předal mu všechny své lihovarnické firmy a odešel do města dělat kováře. S ochotou a chutí učil svého nejmladšího vnuka všem tajemstvím této práce. Doufal, že jednoho dne převezme jeho malinký podnik. Zemřel těsně před Yosefovou svatbou pro svůj vysoký věk.
Rasa: Ghúl
Věk: 32
Povolání: Kovář
Náboženské přesvědčení: Pochází ze silně věřící rodiny, jako mladý chodil pravidelně do kostela a svědomitě se modlil, ačkoliv hříchů se tolik nebál a rozkoše si neodpustil. To, co je z něj teď, mu již neumožňuje v cokoliv věřit.
Portrét: Cillian Murphy
 
https://gifimage.net/wp-content/uploads/2017/10/cillian-murphy-peaky-blinders-gif.gif

Yosef patří výškově zhruba k průměru. Není nijak malý, ale rozhodně není ani přehnaně vysoký. Vyšší než většina žen, to mu vždy stačilo. Vždycky míval veliké, silné ruce. Jakožto kovář by se bez nich neobešel a tak má paže obalené svaly, stejně tak horní část těla. Kdyby stále nepracoval, pravděpodobně by už jeho tělo vypadalo jinak. Je poseto spoustou malých jizviček, jako tělo každého muže. Na rukou jsou od práce ty trochu větší, dlaně má tvrdé a mozolnaté od neustálého používání nástrojů.
Tvář má vždy hladce oholenou, svědomitě se o to stará každý večer. Černé vlasy udržuje vždy dostatečně krátké na to, aby mu nepadaly při práci nad ohněm do očí. V posledních měsících si oblíbil nakrátko střižené vlasy po stranách, protože ho pak hlava kvůli potu tolik nesvědí. Jeho oči vždy vzbuzovaly mnoho pozornosti – byly to ty nejmodřejší oči ze všech Raymondovic dětí. Veliká, hluboká kukadla, lesklá a k velkému překvapení ani trochu zakalená, což je s ohledem na Yosefův životní styl velmi zvláštní. I nadále mu zůstávají ostré rysy a vysoké lícní kosti, který jeho pohledu dodávají vážnost.
V měsíčním světle nabyde jeho vzhled na děsivosti. Jeho už tak světlá kůže nachytá popelavý odstín, oči se propadnou a tvář díky ostrým lícním kostem vypadá jako tvář hladového otroka. Jizvy na rukou i desítky jizviček po celém těle jsou patrnější a na krku se mu kolem dokola táhne tmavá podlitina od provazu.


Vypadá Yosef na první pohled jako někdo, kdo zabil svoji rodinu, sebe a desítky dalších lidí? Ne. O to přece také jde. Žádný ghúl nechce, aby se o něm všude vědělo, že je ghúl.
Vypadá spíše jako troska. Málokterý Salemčan má to štěstí, že by ho spatřil střízlivého. On už stejně asi střízlivý být neumí. Neustále má trochu upito – někdy méně, někdy více. Z dechu mu vždycky vane alkoholový odér. Modré oči má trochu nepřítomné, což je způsobeno také tím, čím je. Ačkoliv jeho řeč je plynulá a většinou smysluplná, jeho oči jako by zaostávaly. Měří si pohledem osobu se kterou mluví, dvě studánky putují pomalu ze strany na stranu. Často přemýšlí o tom, jestli si právě z tohohle člověka neudělá příští svačinu. Stačí mu přeci jen kousek, aby zas pár dní netrpěl hladem…
Když má horší den, je hodně opilý. V takovém případě se plahočí večerním městem při dlouhých procházkách a kličkuje po ulici, jako by se vyhýbal neviditelným překážkám. Málokdy zvrací, zdá se, že jeho žaludek je na ten nápor už zvyklý, navíc když jeho majitel tak málo jí. Kocoviny nemívá, vždyť není kdy. Je jedno, v jakém stavu je, vždycky se mu třesou ruce. Při práci o něco méně.
Je těžké vystihnout povahově někoho, kdo už není tím, čím býval. Yosef byl jako mladík plný života, bujarý a trochu roztržitý. Neustále se usmíval nebo nahlas smál, pokukoval po ženách. Pral se, miloval se, hádal se, tančil a zpíval. Možná byl ve své podstatě hodný a laskavý, dost obětavý. Ale to, co nezničil alkohol, zničila jeho proměna.
Nevýrazný, nezajímavý. Zapšklý. Neprojevuje se, už dávno se nesměje a nezpívá. Jeho hlas je tichý a ochraptělý, nakřápnutý životem a smrtí. Je jako tělo bez duše. Když cítí zájem, většinou ho neprojeví. S lidmi mluví v práci, když musí, odpovídá, když je tázán, ale zdržuje se jen u krátkých, jednoduchých vět. Není už zdaleka laskavý. Své přežití řadí na první místo. Snaží se sice živit zvířecím masem, ale nestačí to a tak jednou za čas loví. A už si to nejspíš přestal i vyčítat, pro svou vlastní bezpečnost o tom přestal přemýšlet jako o vraždě. Teď o tom přemýšlí jako o něčem, co prostě potřebuje, aby přežil.
Jedinou energii projevuje při lovu kořisti. Je rychlý, když se hodně snaží a ačkoliv jeho reflexy jsou dost otupělé, nemá maso, které se rozhodl dostat, moc velké šance na přežití. Dělá jim laskavost a zabíjí je rychle, snaží se pak z jednoho těla dostat co jen může, aby ta smrt nebyla zbytečná. Když jej ale přepadne silný hlad, jen těžko se kontroluje.
Pořád je chytrý, chytřejší než spousta lidí. Svoji hlavu ale nemůže moc využít. Možná na naplánování lovu, ale to je tak všechno.
Čas od času dá svou frustraci najevo. Býval trochu cholerický po otci, rozhodně hodně temperamentní. Někdy proletí místností sklenice, talíř nebo korbel ještě se zbytkem piva, někdy se ozve rána pěstí do stolu, když se hodně snaží spolykat veškerý hněv, který se rve na povrch. Je naštvaný na sebe, na Lexy, na celý tenhle svět, protože ho nemohl opustit. Ví, že se musí dát dohromady, ale není toho schopný.
A tak pořád jenom na něco čeká. Na spasení asi ne, modlit se přestal už dávno a Bůh by ho pravděpodobně skopl ze schodů ještě dřív, než by se dostal k Nebeské bráně. Čeká, jestli se ten starý Yosef aspoň trochu nevrátí. Ale on se stále nevrací.
Zlozvyky: Alkoholismus. Potřebuje snad něco víc? Alkohol mu ničí život dnem i nocí a poskytuje mu v tomhle světě jedinou útěchu. Když s někým mluví, má tendenci si jej, hlavně v tváři, bedlivě prohlížet, což může někdy působit hodně děsivě. Někdy zapomene, že necítit bolest není normální a tak když si ublíží při práci, přes zděšení svého zákazníka pokračuje nerušeně dál, i kdyby mu chyběl jeden prst. Je všeobecně pomalejší a má špatné reflexy, ale to je hlavně díky jeho prokletí.
 

Základní schopnosti:
Velká síla
Odolnost vůči magii [slabá]
Necítění bolesti 

Schopnosti navíc:
Rychlost (silnější)
Přebírání vzpomínek a pocitů (slabší)

Zbraně na blízko (nože, dýky)
Je velmi schopným kovářem. To je snad to jediné, v čem opravdu vyniká. Rychlost je od proměny jeho silnou stránkou, ale rychle se unaví, a tak ji skutečně může využívat jen na lov a ne na bláznivé běhání po lese. Se zbraněmi na blízko jej naučil bránit se Abel, ale většinou u sebe žádnou nenosí, protože má pocit, že to není potřeba.
 

Yosef se narodil do velké, na pohled šťastné rodiny. I když v téhle době stejně žádné šťastné rodiny neexistují. Jeho otec vedl síť několika lihovarů a přišel si tak na slušné peníze, ve kterých mu jeho manžela dělala pořádek jako účetní. On se staral o chod továren, zaměstnance, sledoval, co všechno je třeba objednat a koupit, ujistil se, že vše bude na svém místě a Khloe počítala a přepočítávala a čas od času objednávala a jednala s lidmi, se kterými Tyler pro svou cholerickou povahu jednat nemohl. Oba dva byli chytří a pracovití a těžko říct, proč si vlastně udělali tolik dětí. Asi aby se nenudili.
Jakožto o benjamínka rodiny se o něj nikdo příliš nezajímal. Po tolika dětech už ani matka ani otec neměli trpělivost na výchovu další a tak si ho do péče vzala jedna z několika chův v domě. Byl vychován bez rodičů, stejně, jako už Saphira a Abel. Na své dětství si ale rozhodně nemohl příliš stěžovat. Žili v New Yorku, ve velikém stavení plného služebnictva. Pro malé děti poskytovaly chodby zdroj nekonečné zábavy. Bylo tam kde běhat, kde se schovávat ať už při schovávané nebo při pošťuchování rozčilené chůvy, která se marně snažila dostat aktivního prcka do postele.
Když byly Yosefovi asi tři roky, stala se v domě první tragédie. Pětiletá Saphira se bála každého pípnutí, každého zvuku a každého nenadálého světla. Jednu noc, kdy se po obloze honily blesky a hromy třískaly nebezpečně blízko, se ze svého pokoje rozeběhla hledat maminku a tatínka, s pláčem a křikem. Nekoukala pod nohy, nekoukala před sebe a tak na okraji vysokého schodiště zakopla a skutálela se s duněním, které bylo tolik překvapivé pro tak malé tělíčko. Teprve ráno našla jedna ze služebnic její mrtvé, chladné tělo. Yosef si tehdy neuvědomoval, co se vlastně stalo, byl na to příliš mladý. Ale celá rodina dlouhou dobu truchlila.
Další roky šly dobře. Děti rodiče vídaly stále méně a méně, ale nevadilo to. I nejmladší chlapec byl už starší a mohl si hrát se svými sourozenci. Bryan a Eileen už samozřejmě neměli zájem hrát si s dětmi a měli vlastní starosti – školu a milostný život. Všechny děti si byly podobné – vysoké lícní kosti, modré oči, černé vlasy. Zkrátka ze všech rostli krásní mladíci a pohledné slečny. Yosef měl ze všech sourozenců zdaleka neblíže Abelovi. Dexter jim sice byl také pořád nablízku a svědomitě dohlížel na to, aby se jeho mladším sourozencům nic nestalo, ale byl mezi nimi už velký věkový rozdíl. Navíc byl příliš hodný a příliš bázlivý. Zato Abel se nebál ničeho. Žádné neplechy, žádného riskování. V bratrovi Yosef rychle našel nejbližšího přítele a největší oporu.
Nejspíše po matce byl Yosef chytrý, měl na hlavu na čísla a logické myšlení. Abel byl trochu hloupý, ale s tím se nedalo nic dělat. Do školy chodili spolu, protože Yosef se na hodinách pro své vrstevníky příliš nudil a Abel zase nestíhal to, co by měl. Ve volném čase prozkoumávali město. Krásný a nechutný, živý, temperamentní New York. Bohaté i chudé, muže i ženy, starce i novorozeňata. New York skýtal tolik možností pro dva mladé chlapce! Bryan již odešel se svou ženou někam na venkov, když Abel poprvé ukázal svému bratříčkovi kouzlo krčem. Pivo mu zachutnalo, kořalka jej příjemně pálila v celém těle, tabák jej nutil sípavě kašlat při každém potáhnutí. Chlapci s nastraženýma ušima poslouchali příběhy měšťanů a s obdivem sledovali stoly vojáků, obrovské muže, kteří se k sobě nakláněli a něco si tiše povídali. Jen párkrát se jim naskytla příležitost odposlechnout si rozhovory. Jen jednou jim starý voják vyprávěl, jaký je život tam venku.
Ani ženy mládencům nebyly cizí. Zatímco Abel se držel po boku jedné jediné, Virginia se jmenovala, Yosef rád zkoušel další a další. Elegantní Američanky, temperamentní Evropanky a všemožné kousky exotického ovoce. Byl pěkný, pohledný, dobře stavěný a měl ty nejmodřejší oči z celé své rodiny, které uchvátily nejedno ženské srdce.
Tylerův otec, dědeček všech dětí, nebyl v domě již dlouho vítán kvůli nějakému sporu se synem. To ale Yosefa nezastavilo. Měl rád dědečka, jeho příběhy o otci, o jeho mladinké krásné matce, která mohla mít kteréhokoliv muže, ale jen Tyler pro nebyl dost dobrý. O laskavé babičce a její nešťastné smrti. U toho příběhu se vždy leskly dědečkovi ruce smutkem A pak vždy na svůj věk hbitě vyskočil a zavedl svého nejmladšího vnuka do kovárny.
Yosefovi bylo jasné, že jakožto nejmladší dítě nemá sebemenší šanci získat otcovy podniky. Podle všeho to vypadalo, že je dostane Abel. Stejně po nich netoužil. A tak se učil od dědečka kovářství. A že byl dědeček zatraceně dobrým kovářem! A Yosefovi v žilách proudila jeho krev a jeho talent. Jakkoliv se to jeho otci nelíbilo, Yosef byl dobrým kovářem a než se kdokoliv stačil otočit a zjistit, co se vlastně děje, vypomáhal dědečkovi každý den, jako skutečný kovář. A byla to práce jeho snů.
Z domu odešla Eileen za mužem do Evropy. Rok a půl na to přišel domů dopis, že jejich sestra zemřela na tuberkulózu. Poslední dcera Raymondových, nyní už zbyli jen chlapci. Dexter odešel brzy, mnohem dříve, než kdokoliv čekal a na kraji New Yorku si s půjčkou od otce otevřel pekárnu. Pouze svým dvěma mladším bratříčkům, kterým věřil, prozradil, že se zamiloval do jednoho chlapce a jeho láska je opětována. Ačkoliv chlapci byli oba dva věřící, neviděli na štěstí bratra nic špatného a jen mu pokaždé, když se viděli, věnovali několik přátelských narážek.
Yosef se ženil jen chvilku po Abelovi. Seznámil se s Bryn a její sestrou Lexy na jednom večírku, kam byl rodiči donucen jít. Byly to dcery nějakého menšího podnikatele a Bryn se mu hned zalíbila. Její vlnité, kaštanově hnědé vlasy a skoro nepřirozeně zelené oči, která měla i její sestra. Bryn byla ovšem favoritkou a i on se mladému děvčeti líbil. Když její otec zkrachoval, rozhodl se uspěchat svatbu, aby nebyla jeho milovaná na mizině. Jeho dědeček se svatby už nedočkal.
Otec příliš neprotestoval, když se Yosef rozhodl kus za New Yorkem koupit malý domek. Yosef pak každý den jezdil do města, kde pracoval v dědečkově dílně jako kovář. Bryniny peníze si schovali pro horší časy, otec jim do začátků přispěl a jelikož byl Yosef v tom, co dělal, dobrý, neměli finanční nouzi.
Možná by mohlo být všechno jinak, kdyby se Yosef tolik nezamiloval do alkoholu. Už po smrti své matky zjistil, že když nepije, chybí mu to. A místo toho, aby s tím bojoval, poddával se svému hříchu. Opíjel se a opíjel se hodně. Svou ženu párkrát podvedl, dokonce i když čekala jeho dítě. Nejednou přišel domů za rozčilenou Bryn. Když měl jejích přednášek dost, uhodil ji. Už měla obrovské břicho, když ji uhodil tak, že upadla a na chvilku ztratila vědomí. Ráno se vždycky na kolenou omlouval, nejednou se slzami tekoucími po tvářích, ale jen co zmizely jeho výčitky, opakovalo se to.
Cítil neuvěřitelné štěstí, když se jeho dítě rozplakalo poprvé poté, co opustilo matčino lůno. „Je to děvčátko,“ říkala porodní bába, ale na rtech měla úsměv trochu ztuhlý. Bea, bylo to jejich Bea a Yosefovi tekly po tvářích krokodýlí slzy, když líbal Bryn na zpocené tělo a opakoval, jak hrozně moc ji miluje. A pak svou dceru spatřil. Dítě podivně pokroucené. Obrovskou hlavu mělo nakloněnou ke straně, jako by ji už nemohlo narovnat. Oči propadlé a končetiny nepřirozeně malé. Něco bylo špatně.
Jen po půl roce už bylo jasné, že s Beou není něco v pořádku a do pořádku se to nedá nikdy. Rostla podivným způsobem a vůbec se nevyvíjela jako obyčejné miminko. Doktoři říkali, že podobné děti už viděli. A že je zázrak, že vůbec ještě s tak deformovaným tělíčkem žije. Někteří nechtěli podivné dítě ani vidět, že prý je to dílo ďábla. Yosef naléhal, že se mimina zbaví, bezbolestně, budou dělat, že se nic nestalo. Ale Bryn o tom nechtěla ani slyšet. Nechtěla slyšet ani o dalších dětech – bála se, že budou stejná. Možná ještě více postižená.
To už pil Yosef hodně. A protože s ním manželka nechtěla spát, hledal na to jiné ženy. Beu schovávali před veřejností a Bryn s ní byla pořád sama. Yosef často ani nechodil domů a když přišel, byl opilý. Ubližoval jí a ublížil by i své malé dceři, kdyby ji žena nekryla vlastním tělem. Výčitky svědomí po vystřízlivění se už nedostavovaly. Všichni věděli, že s jejich dítětem není něco v pořádku a všichni věděli, že Yosef spí s kde kým. S otcem měsíce nemluvil. Tyler si nechtěl ve městě ničit reputaci. Jen Abel mu byl oporou, ale jakmile se Yosef opil, nebylo mu už pomoci. Pak to jeho bratr vzdal.
Těžko říct, co se honilo hlavou opilému Yosefovi, když se tu noc vrátil domů. Nepamatuje si to, má štěstí, že nezemřel na otravu alkoholem. Bez ohledu na to, jak moc se Bryn snažila, mlátil tehdy hlavou své sotva čtyřleté dcery o zeď, dokud nezemřela a ještě dlouho poté. Bryn už dávno přestala plakat a jen ležela svému manželovi u nohou a vydávala podivné zvuky. Zabil ji také, pravděpodobně ukopal špičkou tvrdé boty. Když se ráno na zemi probral (nejspíše to nebylo hned to druhé ráno, ale prospal tak den dva), spatřil vedle sebe už dávno chladná, popelavě šedá těla. Dosedaly na ně první mouchy, rozhodnuté počkat, až se jim maso ještě trochu rozloží. Všude byla krev a zvratky. Trochu jim přidal, zatímco plakal, řval, zarýval si nehty do kůže na rukou a rval si z hlavy chomáče vlasů, smyslů zbavený třásl tělem své ženy a znovu dávil, i když už dávno neměl co. Slunce už začalo zapadat, když našel v dřevěné truhlici dlouhé lano. Cestou k lesu na něm udělal smyčku a na větvi jednoho ze stromů se oběsil.
První, kdo našel mrtvou Bryn a Beu byla k Yosefově neštěstí Lexy, jen hodinu dvě poté, co se Yosef rozhodl ukončit svůj život. Se slzami vzteku v očích chodila po okolí a řvala jeho jméno, než jej našla viset za krk v lese s pomalu schnoucíma kalhotama.
To je to, co mu řekla, když se probral, připoutaný ke stromu, na kterém se oběsil, lanem, na kterém se oběsil. Tehdy ještě nevěděl, co z něj vlastně udělala. Pochopil to až později, až když se poprvé mohl nakrmit a ukončit tak svůj trýznivý hlad pod dohledem zvrácené čarodějky.
Moc mu toho neřekla, ale pochopil dost sám. Nenechala jej zemřít, nenechala jej odejít tak jednoduše. Udělila mu ten nejhorší trest, který mohla. A pak jej opustila. Ačkoliv jeho k čarodějce táhla podivná, zvrácená láska, opustila ho. Strávil měsíce jejím hledáním, než to vzdal. Další měsíce strávil schováváním se a snahou naučit se skrývat se tak, aby mohl žít jako člověk. Musí přeci nějak žít sakra, musí!
Jen náhodou při svých cestách objevil Salem. Přijel do města jako vandrák a dokud nezjistili místní, že je dobrým kovářem, nechtěli o něm ani slyšet. Nakonec se nastěhoval do malého domečku sotva pro jednoho člověka s kovárnou někde ve středu města. Vyděšený zjistil, že se nemůže přiblížit k ohni a trvalo mu dlouhou dobu, než se přemluvil alespoň ke své práci. I tak už nikdy nebyl tak dobrým kovářem jako předtím. V ničem už nebyl jako předtím.
Snažil se živit jen na zvířecím mase, ale hlad ho přeci jen vždy dostihl. Pít nepřestal. Je už vždy alespoň trochu opilý, aby mohl fungovat. Potácí se svým životem, který se životem nemá vůbec nic společného a čeká pravděpodobně jen na zázrak. Jenže pro lidi, pro takové svině, jako je on, už žádné zázraky nikde nejsou. A tak jen na něco čeká.


xxx


Žádné komentáře:

Okomentovat